Záhada lodního skladu Dan a Pepa Petrásek
duben 2009
E G
1. Na své slavné skvělé lodi, tak jak rok za rokem chodí
E G
dopravu já mořskou nabízím.
E G
Nákladní i pro osoby, svatby, rozvody i svody
E G
každého já rád tu povozím.
F# A
R1:Kdopak by se se mnou na moři bál
F# A
týdny a měsíce plujeme dál.
E G
2. Jednou takhle pár dnů pluji, zásoby sám kontroluji
E G
na moři si člověk chce být jist.
E G
Zděšeně pak konstatuji, zlodějina nám tu bují
E G
někdo nám je musí tajně jíst.
F# A
R2:Když září Orion, nemůžu spát
F# A
musím ve skladišti na stráži stát.
H A
Jestli ho prošvihnu zděšeně spočítám
G F#
kolik proviantu zmizelo nám.
E G
3. Takhle to jde každý večer, kdosi hrabe jako křeček
E G
mazaný a mlsný je to tvor.
E G
Neuhlídám všechno přece, usnu vsedě, vstoje, vkleče
E G
na lodi už hrozí hladomor.
F# A
R3:Začal jsem se modlit, tak jsem se bál
F# A
co se v temném skladu přihodí dál.
E G
4. V nouzi dej na dobrou radu, vždycky zaspíš v lodním skladu
E G
nastraž radši velkou krysí past.
E G
Umístíš jí tajně vzadu, posádko je konec hladu
E G
nemusíš už hlídat, jaká slast.
F# A
R4:Když září Orion, můžu jít spát
F# A
brzy se ukáže, kdo chtěl tu krást
H A
až náhle procitnu, zloděje usvědčí
G F#
pastička sklapnutá, ten zaječí.
E G
5. V noci náhle křik a vytí, ptáček se nám přece chytil
E G
překvapení to vám povídám.
E G
Pomluva to zřejmě není, říkaj’ že jsem schizofrenní
E G
na lodi jsem totiž zcela sám.
F# A
R5:Už nemusím se nikoho bát
F# A
kdo jiný než já, kdo by tu krad'.
E G
6. Přiznávám se ke slabosti, od okurek po sladkosti
E G
já jsem náruživý konzument.
E G
Nemohu se jen tak postit, sežeru i holé kosti
E G
když z trachtací přijdu na buben.
F# A
R6:Když září Orion, nepůjdu spát
F# A
chromou packu musím do dlahy dát
H A
když ráno procitnu, obklad si vyměním
G F#
jídlo je vášeň, já - se nezměním.
© 2009
|